Slovníček pojmů vazníkové konstrukce

Příhradový vazník představuje moderní střešní systém trojúhelníkového tvaru. Konstrukce je vyrobena z dřevěných prutů stejné tloušťky. Ty jsou spojeny v jedné rovině styčníkovými deskami. 

• Horní pás vazníku je hlavní nosný prvek, na který se připevňuje střešní krytina prostřednictvím latí.
• Spodní pás vazníku nese stropní konstrukci. 
• Diagonály vazníku jsou vnitřní dřevěné pruty, které zajišťují přenos sil mezi horním a spodním pásem. Jejich trojúhelníkové uspořádání je klíčové pro pevnost příhradové konstrukce. 
• Styčníková deska s vylisovanými trny se používá pro spojování dřevěných prvků vazníkové konstrukce. Její detailnější popis naleznete zde. 
• Styčníky představují všechny body vazníku, kde se protínají jednotlivé dřevěné pruty.
• Sedlový vazník je nejběžnějším typem a používá se především pro sedlové střechy. Dva horní pásy se spojují ve vrcholu. Jaké jsou další typy vazníků? 
• Pultový vazník má pouze jeden horní pás.
• Rozpon je vodorovná vzdálenost mezi podporami vazníků.
• Sklon se měří obvykle ve stupních a odpovídá úhlu horních pásů vzhledem k rovině stropu. 
• Zavětrování tvoří systém dodatečných konstrukčních prvků ve střešním prostoru. Pomáhá tuhosti celé konstrukce.
• Návrhové zatížení tvoří hodnoty stálých a nahodilých zatížení, na která je střešní konstrukce dimenzována. Vypočítává se podle platných norem ČSN EN a zahrnuje všechny předpokládané typy zatížení.
• Stálé zatížení je vyvoláno vlastní tíhou konstrukce, střešního pláště a podhledu. 
• Nahodilé zatížení se skládá z užitného zatížení a zatížení větrem a sněhem.